Od svého založení celkem zřetelně deklaruje CIVILNÍ STRÁŽ (z.s.) svůj účel vzniku, tj. spolupracovat s bezpečnostními složkami zejména (ale nejen s nimi) při zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti v obcích, po vzoru již fungujících obdobných organizacích např. v Izraeli či Maďarsku. Představitelé Civilní stráže nikdy netvrdili, že chtějí nahradit či převzít pravomoci existujících bezpečnostních sborů nebo že je jejich činnost v současnosti nedostatečná. Civilní stráž „pouze“ nabízí těmto složkám (a orgánům územní samosprávy) pomoc v případě mimořádných událostí, kdy může dojít ke zhoršení bezpečnostní situace, a události, které už teď sledujeme v některých zemích v souvislosti s epidemií Covid-19, nasvědčují tomu, že k takovému zhoršení situace může poměrně snadno dojít. Svoji pomoc pochopitelně nabízí v rámci platné legislativy České republiky a (snad logicky) usiluje o právně adekvátní posvěcení své činnosti odpovídajících míst, zejména pak Ministerstva vnitra.

Přesto se velmi rychle objevili různí pamětníci i nepamětníci tzv. starých časů a hned našli souvislosti s institucemi typu Pomocná stráž VB, Lidové milici či dokonce STB. Stranou nezůstal ani, médii hlavního proudu s oblibou vyhledávaný, „expert“ na extrémismus všeho druhu Miroslav Mareš. Pan profesor z Masarykovy univerzity v Brně hned přispěchal se svými obvyklými nálepkami a jako obvykle se nijak nenamáhal svoje dojmy podložit alespoň nějakými argumenty, natož důkazy. Ponechme ale stranou další variace s pojmy „proruský“, „xenofobní“, „extremista“ apod. z úst pana profesora, které zjevně víc, než skutečně erudované expertízy, přináší jen další body v jeho akademické kariéře a ve hře zvané „vědecko-výzkumná činnost vysokých škol“ (a věřte, že vím, o čem mluvím). Podívejme se raději na existující právní normy, na kterých může Civilní stráž a její příslušníci stavět svoji činnost.

V obecné rovině lze vycházet z práv každého občana České republiky při zajištění civilní bezpečnosti a veřejného pořádku, daných Listinou práv a svobod (zakotvené v Ústavě ČR), především v čl. 23, cituji „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ a rád bych zdůraznil, jestliže je znemožněno účinné použití zákonných prostředků (např. v případě, že bezpečnostní složky státu už nebudou schopny situaci zvládat. Další možnosti každého občana popisuje trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), zejména ustanovení §28 o krajní nouzi a §29 o nutné obraně, nebo trestní řád (č. 141/1961 Sb.) v odst. 2) §76 o zadržení osoby podezřelé, kdy (cituji) „Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu“. Mimochodem, na stejných právech občanů ČR je založena činnost i všech soukromých (komerčních) bezpečnostních služeb.

V případě Civilní stráže se dá předpokládat zapojení jejích příslušníků především v rámci konceptu ochrany obyvatelstva ve svých domovských obcích. A zde nabízí platná legislativa ČR hned několik předpisů, které činnost Civilní stráže umožňují. Jedná se jednak o Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 (ve formě usnesení Vlády ČR č. 805 ze dne 23. 10. 2013) popisující systém ochrany obyvatelstva v celé jeho šíři a komplexnosti. Jedním z hlavních aktérů ve zmíněné koncepci jsou obce, resp. jejich představitelé (starostové a obecní úřady), jejichž zákonnou povinností je zajistit ochranu obyvatelstva v celé její šíři. Při tom se mohou opřít hned o řadu zákonů a předpisů, za všechny jmenujme jen některé, z pohledu Civilní stráže, zajímavé

• Zákon o krizovém řízení (č. 240/2000 Sb.) - stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením, a při jejich řešení a při ochraně kritické infrastruktury
• Zákon o integrovaném záchranném systému (č. 239/2000 Sb.) – definuje základní a ostatní složky IZS jako stěžejní síly pro řešení mimořádných událostí a vymezuje působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně obyvatelstva
• Zákon o Policii ČR (č. 273/2008 Sb.) – kromě jiného definuje (v §17) možnost spolupráce s ostatními právnickými a fyzickými osobami v oblastech prevence kriminality, vzdělávacích aktivit na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti a jiné činnosti ve prospěch zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti
• Zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) – dle tohoto zákona mohou (ale nemusí) obce zřizovat obecní policii jako organizační složku obce, zřízení a činnost obecní policie pak upravuje zákon č. 553/1991 Sb.
• Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva - definuje povinnosti pro obce (starosty) a obecní úřady při zřizování zařízení civilní ochrany, informování osob, zabezpečení systému varování, provádění plošné evakuace, poskytování úkrytů a rozsah individuální ochrany, požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování a stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany
• Dotační programy Ministerstva vnitra – umožňující příjemcům dotací (obcím, krajům či právnickým osobám) realizovat projekty v oblastech prevence kriminality či ochrany měkkých cílů.

Cílem mého zamyšlení nad tím, co je nebo není Civilní stráž, nebylo unudit čtenáře výčtem právních norem, ale ukázat již existující rámec, do kterého lze činnost Civilní stráže zasadit, a to i bez existence speciálního zákona (byť jsem zastáncem přípravy jeho znění a v brzké budoucnosti i přijetí jeho platnosti). Při troše dobré vůle to však může jít zatím i bez něj, stačí jen chtít.

Vyzývám proto všechny odpovědné státní orgány a instituce, aby a priory neodmítaly nabízenou pomocnou ruku, kterou budou možná brzy potřebovat – současná epidemie Covid-19 ukazuje, že se i bezpečnostní situace může skutečně změnit velmi rychle.

Vyzývám všechny občany, kterým není lhostejná bezpečnost v ČR, rozšiřte řady Civilní stráže a nenechte se přitom odradit všemi těmi samozvanými experty, kteří mají pocit, že spolkli veškerou moudrost světa a myslí si, ve své představě o konání všeobecného blaha a schováni za klávesnicemi svých počítačů, že mohou ostatní nálepkovat a přisuzovat jim nějakou nezákonnou činnost.

---

Emil Čechov