Američtí lékaři z první linie v tz. Bílé knize (originál zde) bijí na poplach, že se před námi otevírá nebezpečný syndrom spojený s vakcínami proti COVID-19 na bázi mRNA (např. od firmy Pzizer, Moderna či AstraZeneca), jehož důsledky mohou být horší, než byl objevený syndrom získané ztráty imunity, zkráceně zvaný AIDS, jenž je způsoben virem HIV a byl objeven počátkem 80. let minulého století. Syndrom ADE se může stát mnohem horší událostí, než kterou byl AIDS ve své době. Syndrom ADE (Antibody-Dependent Enhancement) je nově pozorovaný nebezpečný syndrom, který je přímo spojený s vakcínami typu mRNA, které vnáší do lidského těla upravený a deaktivovaný model viru s připojeným replikačním programem, který má za úkol vniknout dovnitř buňky, uzamknout je exkluzivně pro potřeby mRNA viru a zahájit produkci antigenů daného viru. Tyto antigeny se poté z buňky vypustí a imunitní systém na ně má reagovat, zaútočit a nacvičit si jejich likvidaci. Takový je plán. Jenže, američtí lékaři objevili u těchto vakcín nebezpečnou vlastnost, kterou si nyní popíšeme.

Vytvořené antigeny mají nejen schopnost vázat se na virové částice v těle a tím podněcovat imunitní systém k aktivitě a k tréninku, ale jakmile se antigen naváže na virus a vytvoří s ním slabou vazbu (weak bond), tak antigen přestane plnit roli cvičného terče pro imunitní fagocyty a získá naopak schopnost napadnout a vniknout do úplně nové a neobsazené buňky, a to spolu s virem, který je právě na antigen připojen. Tím vzniká něco, čemu američtí lékaři říkají “supervirus”, protože buňky, které dosud byly imunní vůči viru, tedy viry nemohly dovnitř buňky proniknout, se najednou stávají dostupnými a virus připojený k antigenu se jako Trojský kůň dostane dovnitř imunní buňky.

Buňka se totiž otevře antigenu, ale není schopná detekovat, že k tělu antigenu je připojený stále aktivní a neoslabený virus, který není zpacifikován a obklopen neutralizačními antigeny. Buňka potom začne replikovat kopie antigenu i viru, čímž vzniká supervirus, který potom pronikne do jakékoliv buňky, bez ohledu na to, jestli je buňka imunní nebo není. A tomuto jevu se říká Syndrom ADE. Projevuje se tím, že nejpozději do 48 hodin po očkování dochází u očkovaných osob k nástupu středního až těžkého onemocnění o různé intenzitě.

U některých osob se syndrom ADE projeví jako nemoc jen s mírným, avšak zjevně patrným průběhem. U jiných osob však syndrom ADE způsobuje kritický stav a rovněž smrt. Podle lékařů se syndrom ADE a jeho účinek odvíjí od velikosti virové nálože v osobě před zahájením očkování. Pokud je virová nálož vysoká, ale osoba je relativně v pořádku, do konce života by se měla vyhýbat vakcínám mRNA, protože po jejich aplikaci hrozí osobě mohutné rozvinutí ADE syndromu a smrt.

Vakcíny mRNA totiž podle těchto zjištění způsobí, že část vyrobených antigenů se spojí dohromady s touto virovou náloží v těle a tím vzniknou superviry, které začnou napadat všechny buňky, včetně těch, které si již vytvořily nějakou imunitu. Lékaři proto upozorňují, že syndrom ADE hrozí především po druhé dávce, kdy člověk již má imunizované buňky z určité části, ale po druhé dávce můžou superviry začít tyto imunní buňky cíleně napadat. Aby totiž syndrom propukl u člověka, musí mít v těle vytvořené imunitní fagocyty, které vznikají teprve při imunitní reakci organismu. Dokud tedy člověk imunitu nemá, nemůže se u něho syndrom ADE rozvinout.

Jakmile tedy člověk nějakou imunitu na virus má, protože třeba prodělal nemoc přirozenou cestou, potom spadá do rizikové skupiny s možným propuknutím syndromu ADE po aplikaci mRNA vakcíny. Buňky totiž začnou produkovat mRNA antigeny, které se budou napojovat na viry a společně pronikat do již imunizovaných buněk vytvořených po první dávce vakcíny. Antivirové protilátky totiž podporují virovou infekci cílových imunitních buněk využíváním fagocytické FcyR nebo dráhy tzv. komplementu. Proces fagocytózy je obvykle doprovázen degradací viru, avšak pokud virus není neutralizován (buď kvůli nízké afinitní vazbě nebo cílení na non-neutralizující epitop), vazba protilátky může vést k úniku viru, a proto ke zvýšené infekci. Fagocytóza tedy může paradoxně způsobit ještě větší replikaci viru s následnou smrtí imunitních buněk.

Virus tak „klame“ proces fagocytózy imunitních buněk a používá protilátky hostitele jako trojského koně. Syndrom ADE může nastat kvůli non-neutralizační charakteristice protilátky, která váže virové epitopy, které jsou jiné než ty, které se účastní připojení a vstupu do hostitelské buňky. Syndrom ADE může také nastat v důsledku přítomnosti sub-neutralizujících koncentrací protilátek (vazba na virové epitopy pod prahovou hodnotou pro neutralizaci).  Kromě toho lze vyvolat syndrom ADE, když je síla interakce na ose protilátka-antigen pod určitou prahovou hodnotou.

Tento jev může proto vést ke zvýšení infekčnosti virů i vyšší virulenci. Viry, které mohou způsobit syndrom ADE, často sdílejí některé společné rysy, jako je antigenní rozmanitost, schopnost replikace a stanovení perzistence v imunitních buňkách. K syndromu ADE může dojít během vývoje primární nebo sekundární virové infekce, anebo po vakcinaci s následnou rozvinutou virovou infekcí, která získá super-schopnosti, vysokou nakažlivost a schopnost likvidovat imunitu v těle, nejen ji oslabovat, jako to dělá virus HIV.